Rozhovor se Sparkem – nezkrácená verze

  1. Nastoupila jsi do KRLEŠ v době, kdy bylo už hotové vaše poslední CD „Time to Rise“. Jak ses cítila, když Tě kluci požádali, abys už hotový materiál znova přezpívala?

Lucka:
Semlelo se to hrozně rychle, vlastně jen pár dnů po tom, co jsem do kapely přišla, takže jsem nad tím ani nestihla přemýšlet. Řekli jsme si s klukama, že zkusíme natočit jednu věc a pak uvidíme, jestli to má cenu. A během pár dnů to bylo hotový celý. Myslím, že jsem to vzala jako výzvu-nazpívat desku v angličtině. A pro kapelu to byl logickej krok, protože by jinak vlastně vydali desku s už v té době nefungující zpěvačkou. Time to rise je výběrovka ze tří předchozích CD, což pro mě znamenalo více méně držet se originálních zpěvů a moc neexperimentovat. Ale to si na nové desce určitě vynahradím.
Smělda:
Byl to fakt fofr, jeden týden jsme se seznámili a druhej už jsme spolu odehráli první koncert a nastoupili do studia. Museli jsme to přezpívat, protože tak, jak to nazpívala Lucčina předchůdkyně jsme to vydat nemohli. Lucka tak nazpívala věci, který vůbec neznala a učila se je přímo ve studiu. Zvládla to parádně a dokonce pár písniček ještě stihla obohatit o svoje vsuvky. Navíc úplně odpadl problém s neznalostí angličtiny, protože se zrovna vrátila z několikaletého pobytu v zahraničí…
  1. Jaké místo zastupuje metal v Tvém životě a měla jsi nějaké větší pěvecké zkušenosti před KRLEŠ?

Lucka:
Muzikou žiju od malička. Někdy ve třinácti jsem si uvědomila, že ze mě discofil nikdy nebude a pak už to jen tvrdlo a tvrdlo /smích/.. Skoro sedm let jsem dělala bigbít na Moravě s kapelou Grog a taky jsem byla jako vokalistka u comebacku Citronu, a nějakou dobu jsem s nima brázdila festivaly a koncertní haly. Hrozně ráda na to vzpomínám, byla to prdel i škola. Měla jsem štěstí na výborný muzikanty, a vypadá to, že se mě to štěstí drží pořád.
  1. Vyhovovalo Ti, že první deska s kapelou je v angličtině?

Lucka:
To každopádně! Každej zpěvák ti řekne, že angličtina jde líp do pusy. Díky tomu, že má hodně dvojhlásek se dá různě kroutit a natahovat a vždycky to zní dobře. Teda pokud zpěvák ví, co zpívá a ovládá výslovnost. Navíc ty texty jsou výborně přeložený, takže to byla radost.
  1. Ve světě je úloha frontwoman už poměrně častá, v České republice se však moc žen v čele kapel neobjevuje. Jaká byla Tvá motivace, když jsi vzala místo u KRLEŠ?

Lucka:
Vždycky jsem inklinovala k mikrofonu a tvrdší muzice. Až mě někdy štvalo, že nejsem chlap, u kterýho se ten heavy metal bere tak nějak přirozeněji. V Krleš to pro mě byla první příležitost stát se frontwoman. Už mě nebavilo stát vzadu. Takže jsem ani nemusela přemýšlet, jestli do toho jít nebo ne. Jak už Smělda říkal, potkali jsme se úplně náhodou na jednom festivalu. Já se právě vrátila po několika letech ze zámoří a měla jsem hudební absťák.. totálně nadržená dělat muziku. A Krleš tam tehdy hráli čerstvě bez zpěvačky. Byla to fakt šílená náhoda. No, a další pátek už jsem s nima jela zpívat na fesťák… to byl zážitek.
Sady:
Tady je vidět, že hrát za každou cenu se vyplácí. Předchozí zpěvačka se během jednoho koncertu sbalila a odešla z pódia i z kapely. Nechtěli jsme odříkat koncerty, tak jsme zvolili krizovou variantu – angažovali jsme stejného dobrodruha, jako jsme my – bubeníka Romana „Lenina“ Zapadla ze Sceletu a Smělda nastoupil za mikrofon. Byly to naše tři nejlepší koncerty, teda aspoň pro nás – konečně bez ženský v kapele /smích/. Otázka je, jestli se kromě nás taky bavili i lidi. Asi to ale bylo dobrý, když se nám Lucka na jednom z těchhle koncertů vyloženě vnutila.
Lucka:
Nevnutila. Mně jich bylo líto!
  1. Mnoho muzikantů tvrdí, že jejich prvním podnětem, proč začali dělat hudbu, byla možnost stát se slavným a přilákat hodně ženských? Funguje to i obráceně v metalu, když se ženy vyrovnávají mužům v mnoha profesích?

Lucka:
Funguje, funguje. Taky chci přilákat hodně ženských.
  1. Mnoho fandů vnímá ženu v čele kapely i kromě jejich hudebních schopností i jako sexuální symbol. Jak dalece je pro Tebe tato skutečnost příjemná?

Lucka:
Tohle nějak neřeším. Mám ráda spoustu kapel, kde frontman je fakt ošklivej. A frontman jako žena?To je diskutabilní. Co z toho, když se na pódiu objeví Barbína, ale působí jako naprostá kráva, třebaže zpívat umí?Nebrat! Na jednu stranu je to pro kapelu určitá deviza, když jejich zpěvačka je kus. Ale myslím si, že český publikum není stádo volů a nenechá se zblbnout krátkou sukní. Na ženskou je v metalu pohlíženo spíš s nedůvěrou, jestli to fakt myslí vážně, anebo je to jen póza, protože to momentálně frčí. Tudíž jako ženská se musím snažit o to víc. Fronťák musí mít charisma a dělat to, co dělá, upřímně. Pak je jedno, jestli je sexy nebo ne.
Sady:
Ano, a to je skoro náš případ. Naše zpěvačka je sice ošklivá, ale zato nemá žádné charisma. Nemůžeme hrát na malých pódiích, protože od pasu dolů nám svým tělem úplně zakrývá bicí. Dokonce jedna její „věrná fanynka“ napsala, že má široký stehna a pár fanoušků uvedlo do naší knihy návštěv, že vypadá jak chlap.
Smělda:
No, mezi náma, vždyť je to chlap. Řekl bych, že má největší péro v kapele.
Lucka:
Výborně, pánové, tak vám dík.
  1. Setkala ses třeba z tohoto pohledu i s nějakými špatnými reakcemi?

Lucka:
Tak teď jsi to slyšel.
Sady:
Případné negativní reakce na Lucčin vzhled a chování řešíme lehkou fyzickou domluvou a přesvědčený paralyzovaný kritik musí sám rád a dobrovolně nakonec uznat, že je vlastně Lucka krásná a má vybrané chování.
  1. Jaké měli kluci z kapely požadavky na Tebe jako zpěvačku, ať už z hlediska zpěvu, zapojení se do skládání písní a v neposlední řadě na image?

Lucka:
Vlastně žádný. Od samýho začátku fungujeme úplně přirozeně, jako bychom spolu hráli odjakživa. Tak nějak jsme si padli. Pořád se někam vyvíjíme a řešíme každej detail společně. Samozřejmě, že ne vždycky se shodnem a kolikrát lítaj nože. A to taky každá ženská neustojí. S tím skládáním písní se připojuju jen v malé míře. Oni kluci v tom jsou dost dobří i beze mě, píšou vynikající texty, takže do toho se jim moc montovat ani nechci. Ale při tvoření nových věcí mi nechávají prostor na zpěvy a vokály a to mě přesně baví, takže parádní symbióza.
Sady:
Byl jsem zvyklej dělat zpěvy do puntíku sám a zpěvačku to pak učit jak v mateřský školce a teď tohle! Furt mi do něčeho kecá a něco se jí nelíbí a všechno je starý a každém tón abych si obhajoval pomalu násilím.
Smělda:
A já pak funguju jako soudce. Oba za mnou chodí a přesvědčují mně, že zrovna ten jejich nápad je ten nejlepší. Takže ve finále je na mně vždycky jeden nasr…. . To jsem se po třinácti letech v kapele teda vypracoval!
Lucka:
Myslím, že jsou fakt šťastní, že mě maj.
  1. Jak funguje komunikace a vůbec život v kapele, když je v ní ženský element? Existují některé oblasti, kde se těžko hledá kompromis?

Lucka:
Existuje! Například v názoru na to, jak často se mýt. V tomhle to máte vy chlapi jinak a já nestíhám do auta kupovat stromečky. Jinak, aby mohla takováhle kapela fungovat, nesmí si ženská dovolit žádný „slepičí manýry“ a musí být obrněná. Už jsem vytrénovaná. Takže tahám bedny, krkám a mluvím sprostě (mami, doufám, že to nečteš)! Ale jinak jsem hodná holka!

Pamatuju si náš první koncert. Celý den jsme kolem sebe slušně chodili, až večer někdo řekl „kurva“ a já si oddychla, protože už jsem měla strach, že si s nima nepokecám!

Smělda:
To je pravda, ale bylo to naopak! „Kurva“ si řekla ty a my si oddychli! Jinak, vzít ženskou do kapely a hůl do ruky. Většina chlapů se neuráží a nemá pravidelný měsíční výkyvy v chování. I když i takový s náma hráli, když tak nad tím uvažuju. Lucka je v pohodě, ale umí se taky pěkně zaseknout.
Sady:
A stromečky neustále z auta vyhazujem.
  1. Jednou s nejvýraznějších a nejtypičtějších metalových frontwoman je už několik dlouhých let Doro Pesch. Vzhledem k tomu, že i KRLEŠ se drží striktně heavy metalu, je Ti třeba ona v tom, jak dokázala prorazit v něčem inspirující nebo máš jiné vzory? Či se snažíš jít svou vlastní cestou?

Lucka:
Doro je výborná, je jedna z mála zpěvaček metalu, který to věřím, že to dělá opravdově. Za ta léta nezměnila styl. Nebo třeba Sandra Nasic z Guano Apes. To je totální uragán a na nic si nehraje! Takže oblíbence mám, ale vzory nehledám. Na to jsem příliš divoký, drzý a nespoutaný střelec a dělám, co mě baví. A pokud se to někomu líbí, tím líp.
  1. Zahraniční kapely se zpěvačkami mají v České republice solidní pozici. NIGHTWISH, DORO, WITHIN TEMPTATION, teď AFTER FOREVER, na charismatické krásky v čele metalových kapel český národ slyší. Chtěli byste tuto menší výhodu do budoucna zužitkovat nějak více, třeba už v souvislosti s novou deskou a koncerty nebo pojede kapela svým zavedeným stylem?

Lucka:
Trošku se musím pousmát nad všema těma pseudo metalovýma kapelama, který tak rychle vyrostly po vzoru Nightwish nebo Evanescence. Začalo být populární hrát tvrdě, ale v čele mít princeznu… O to se naštěstí Krleš nepokouší.
Smělda:
To je pravda, z Lucky princezna nikdy nebude.
Sady:
Jak víc zužitkovat zpěvačku v metalový kapele? U nás zpěvačka vždycky byla, je, a na nový desce zase bude, tudíž pojedeme svým zavedeným stylem. Doposud jsme takhle prodali tisíce desek a tak nebudeme nic měnit. Žádný trendový otáčky se od nás asi nikdo nedočká a mám dojem, že ani nikdo neočekává. Dál budeme tlouct ten svůj heavy metal. Moderních kapel je s každou změnou trendu, myslím, víc než dost.
  1. V KRLEŠ jsi od roku 2006, dokázala bys při pohledu zpět vyzvednout, co Ti tato příležitost dala? A samozřejmě na druhou stranu, co Ti třeba vadí?

Lucka:
Za tu dobu jsme odehráli spoustu koncertů. Všichni jsme totální závisláci na živým hraní a každej kontakt s fanouškama je jako dávka. Užíváme si to. Teď je otázka, jestli si to užívají i ti fanoušci /smích/. No, a nějaký plánování dovolených a podobně nepřichází v úvahu, protože jsme téměř každý víkend někde na pódiu. Hlavně přes léto žádný volno nehrozí. Ale to je u kapel normální a každej muzikant to zná. Naštěstí mě to baví, takže určitě neprotestuju.
  1. Od posledního CD už uplynul více než rok, na závěr tedy tradiční otázka, jak daleko jste s novými skladbami?

Lucka:
Teď jsi uhodil hřebíček na hlavičku! Na novém albu právě makáme a plánujeme ho natočit během jara. O tom vám určitě ještě podáme report. Zatím ten materiál vypadá hodně energicky, Radek i Libor tentokrát skládají písničky přesně na můj hlasový rozsah, což je důležitý pro živý hraní a je cítit, že ty písničky mi víc sednou. Tak snad se nám to ve studiu povede vyrobit tak jak chceme. Mám z toho dobrej pocit.
Sady:
Jsme obecně všichni velmi líní a pohodlní, proto si musíme dát termín a objednat studio a pak pracovat pod tlakem. Pokud nad námi nevisí Damoklův meč, nehnem prstem. Teď máme půl desky hotový a pracujem na další půlce. Texty přijdou na řadu těsně před studiem, respektive ve studiu v potu tváře. Samozřejmě tomu všemu předchází kolotoč shánění peněz, což je práce nejtěžší, leč nejdůležitější a nejméně příjemná. Pak už jen zbejvá věřit, že nová deska bude minimálně stejně úspěšná jako ty předešlé.

« zpět